Musím zopakovat, že jsem se nikdy nepokoušel přimět svědkyni Kavúrovou jako bezvýznamnou kandidátku na zastupitele k odstoupení, navíc prostřednictvím jejího manžela. Nebylo důvodu, aby v souvislosti s její kandidaturou pouze do počtu bylo někomu (navíc jinému než jí) vyhrožováno či byl podplacen.

Natřikrát opakované prověřovaní údajné akce toto v podstatě vyvrátilo. I všechna další tvrzení převzatá do popisu skutku byla zcela převzata jen z výpovědi údajného poškozeného Kavúra. Svědci Wencl a Lněnička nebyli přítomni žádnému relevantnímu jednaní, a i přesto jim soudkyně dala prostor k výpovědi u soudu (na rozdíl od jiných). Zřejmě ve smyslu rčení, že třikrát opakovaná lež se stává pravdou.

Další neférový přístup vyšetřovatelů byl při mých výpovědích. Nejdříve jsem v roce 2014 podal vysvětlení a o hodinu později jsem byl obviněn a měl jsem podat výpověď jako obviněný. Odmítl jsem s odkazem na to, že si chci nejdříve prostudovat spis, což je zcela běžný a legitimní postup. Než se tak stalo, státní zástupkyně asi za dva týdny zrušila obvinění. Tak jsem už nevypovídal.

Situace se opakovala v roce 2015, kdy jsem byl obviněný znovu. Byl jsem vyzván k výpovědi, kterou jsem zprvu odmítl s odkazem na prostudování spisu. Opět státní zástupkyně zrušila obvinění, než jsem stihl vypovídat.

Při třetím obvinění jsem chtěl vypovídat ihned po tom, co státní zástupkyně nevyhověla mé stížnosti o zastavení trestního stíhání.

Policie však mou výpověď odmítla a stejně tak jakékoli další návrhy na doplnění svědků a důkazů. U soudu soudkyně při čtení rozsudku zdůraznila, že jsem neustálým odmítáním výpovědi bránil řádnému vyšetřování, což s ohledem na výše popsané byla lež. Bránit jsem se však už nemohl.

Navrhoval jsem celou řadu svědků z řad předsedů SVJ, kteří by potvrdili například to, jestli jsem na některé z nich tlačil, aby ukončili smlouvu na uklízení se svědkem Kavúrem. Když jsem byl za toto vyhrožování obviněn, tak jsem chtěl ukázat, že s nikým z jiných SVJ jsem o Kavúrovi nikdy nemluvil a ani jsem takový vliv na ostatní SVJ neměl. Nerozhodoval jsem za jiná SVJ. Policii, státní zástupkyni i soudkyni však stačilo, že jsem tyto předsedy SVJ znal. Ano znal jsem je téměř všechny osobně, protože jsem byl radní a můj hlavní projekt byl revitalizace sídliště, který zasahoval na pozemky desítek SVJ. A nestalo se nic ani po prvním ani po druhém obvinění. Toto už v rámci vyšetřování potvrdily dvě předsedkyně SVJ při podání vysvětlení v lednu 2015 i sám svědek Kavúr. U soudu však na to nikdo nebral zřetel. A dokonce ani po mém odsouzení jsem s ostatními předsedy SVJ neřešil otázku ukončení smluv s Kavúrem. Nejsem pomstychtivý jako bývalý starosta Lněnička.

Navrhoval jsem řadu důkazů, které však zřejmě zaujatý por. Skolek odmítl. Neměl sebemenší zájem doplňovat důkazy na mou obhajobu, protože pak by se mu jeho případ rozsypal jako domek z karet. Zřejmě byl rád, že se mu podařilo dostat před soud „zkorumpovaného“ politika a mohl být na té malé Praze 9 slavný.

Státní zástupkyně ve znění obžaloby několik věcí zrušila, např. parkovací karty, které si svědek Kavúr vymyslel. Nicméně jsem u soudu čelil několika obviněním. Není to příjemný pocit, když o sobě slyšíte totální lži a nemáte žádnou šanci se bránit. Toto bych nepřál nikomu.

Očekával jsem, že u soudu bude stačit mluvit pravdu a tak dokážu tak mou nevinnu. Chtěl jsem řešit nulový motiv, chtěl jsem svědky konfrontovat s jejich nepravdami, chtěl jsem předkládat další důkazy. Soudkyni tyto věci nezajímaly. Asi to také chtěla mít rychle za sebou. Nezbývá než respektovat rozhodnutí soudu. Ale není jednoduché se s tím smířit, když vím, že to celé postavené na mstě jednoho zkaženého a neúspěšného politika.

Lněnička, svědkové Kavúrovi a možná i pár dalších lidí ví, jak to skutečně bylo. Účelový a jednostranný přístup vyšetřovatelů a odfláknutá práce jedné soudkyně jsou důvodem, že jsem odsouzený za skutky, které se nestaly.

Díky všem, kdo dočetli až sem.