Další časový nesoulad souvisí a Kavúrovími návštěvami psychiatra. V září 2014 jsem měl svědka Kavúra vydírat. Ještě do konce září jsme se několikrát potkali. Jak je patrné z nahrávky, bavíme se zcela normálně, svědek Kavúr je ten aktivní, chce po mně plno věcí a stále se na něco ptá. Chová se takto vydíraný člověk? Dne 1. října 2014 podávají svědkové Kavúrovi trestní oznámení a začínají spolupracovat s policií. Ve svých výpovědích zdůrazňují, jak jsem jim několikrát vyhrožoval, že je připravím o zakázky na úklid bytových domů na sídlišti, když se svědkyně Kavúrová nevzdá kandidatury.

O týden později se rozpolcená Kavúrová, „významná“ kandidátka za hnutí Pro Prahu, účastní mnou pořádané předvolení akce na podporu ODS (viz výše). Zopakuji, že v tuto dobu je rodina už celý měsíc údajně vydíraná a psychicky rozložená. Nic z toho nebrání svědkovi Kavúrovi, aby se se mnou z vlastní iniciativy potkával, ani jeho ženě, aby po sídlišti běhala s balónky ODS.

10. listopadu 2014 jsem byl obviněn. Za dva týdny státní zástupkyně obvinění zrušila. Pro mě celá kauza v tuto chvíli skončila. S nikým z rodiny Kavúrových jsem se od začátku října nebavil. Nijak jsem je nekontaktoval. Vše jsem bral jako pokus konkurenčních politických souputníků mě zdiskreditovat a omezit mé působení na Letňanské radnici.

V polovině prosince 2014, tzn. více než dva měsíce od naší poslední komunikace, jde svědek Kavúr k psychiatrovi. Proč tak pozdě? Proč tam nešel v září, kdy jsem ho údajně vydíral? Psychiatrovi v prosinci řekl, že často chodí na výslechy. Jenže jeho poslední výslech se konal 2. října 2014. Je pravda, že mezi říjnem a prosincem byl na policii ještě dvakrát, ale pokaždé z vlastní iniciativy. To, když se snažil do celé věci neúspěšně zatáhnout svého kamaráda Cicka.

Toto jsou typické znaky sebepoškozování, kdy pacient stále vyhledává impulsy posilující jeho diagnózu a negativní dopady na něj. Stěžuje si, že ho policie tahá na výslechy, ale přitom on sám je jejich iniciátorem. Dobrovolný donašeč si stěžuje, že musí všechno hlásit.

Od přelomu září jsem se svědkem Kavúrem nekomunikoval. On byl ten aktivní, který v říjnu podal trestní oznámení, a v listopadu a prosinci sám chodil na policii podávat další hlášení. A tento amatérský boxer s nadváhou se v před Vánoci „psychicky složí“ a skončí u psychiatra. Pak tam jde v půlce ledna a pak už nikdy. Byl sice objednán na další návštěvu v únoru, ale tam už nedorazil. Dvě zprávy od doktora policistům do spisu stačily.

Při soudním líčení chtěl můj právní zástupce konfrontovat svědka Kavúra s tímto časovým nesouladem. Chtěl se ho ptát na jeho dvě návštěvy u psychiatra. Soudkyně však tyto otázky nepřipustila s důvodem, že zprávy obsahují lékařské tajemství, jsou to citlivé údaje o svědkovi a soudního jednání se účastní veřejnost. Zamítnuto!

Načasování psychiatrického vyšetření 3 měsíce po údajném vydírání je zvláštní. Svědek Kavúr byl na první návštěvě u doktora pár dní po tom, co státní zástupkyně zrušila mé první obvinění. Vyšetřovatelé dál vehementně sháněli další důkazy. Lékařská zpráva byl vhodný kamínek do mozaiky. Co když svědka Kavúra k návštěvě psychiatra někdo navedl? Co když někdo znalý procesů trestního řízení, třeba nějaký právník, poradil „pacientovi“ Kavúrovi, aby tam zašel? A z dalších aktérů této kauzy je právník pouze Lněnička. Proč se nad těmito nesoulady nezamysleli vyšetřovatelé ani soudkyně? Proč soudkyně zamítla otázky ohledně lékařských zpráv, které byly ve spise? To jsou kardinální otázky, na které však hledám odpověď dodnes.